Zůstává naděje?

Eva Denková – Poláčková

Jsi studnou fantazie,
básníkem beze jména,
střelcem lásky,
která slitování nemá.

Jsi magnetickým bodem,
jež mne přitahuje,
a chladivým pramenem,
co posilňuje...

Jsi však i vládce
nad mými myšlenkami,
nevědomky náladu ovlivňuješ,
jsi rozkvetlá louka s pomněnkami,
s dívkami často konverzuješ,
pozornost zatím mi nevěnuješ.

Jsi pro mne otazník,
přesto stále věřím,
že někdy najdu klíč
k uzavřeným dveřím...